Simona Weidnerová 31. srpna 2017 • psáno pro Reflexf

Školské odbory budou v pátek prvního září protestovat proti nízkým platům pedagogů a špatným pracovním podmínkám. Na tom, že učitelé mají dostat přidáno, se asi shodneme. Neshodneme se na tom, kde peníze vzít, protože v regionálním školství se dá s čísly čarovat. Stejně jako v pohádkách.

Ve zkratce: bylo nebylo… Po sametové revoluci se v důsledku reformy veřejné správy stal český školský systém jedním z nejdecentralizovanějších v Evropě. O deset let později byl zrušen ústav pro informace ve vzdělávání, který sbíral a publikoval potřebná data o českém školství. Čertem v naší pohádce je, že od devadesátých let nikdo nikdy neudělal detailní analýzu, kolik stojí vzdělávání jednoho žáka.

Finance do škol posílají kraje a obce. Koncepční otázky – tedy co a jak a kdo má učit – řídí ministerstvo školství centrálně i přes přímo řízené organizace do zbytečných detailů. A tady začíná čarování. Například to, jaké mají být úvazky učitele nebo kolik dětí má být ve třídě, co se smí a nesmí, hraje ve financování zásadní roli: jedno náklady zvedá, druhé snižuje.

Inkluze

S evropskými dotacemi přišlo i čarování s trendy. Jednou inkluze, jindy Průmysl 4.0. V pohádce o trendech to ale není učitel, kdo dostane peníze navíc. Příklad? Na inkluzi je vyčleněno mnoho peněz. Z nich však místo učitelů odčerpává řada institucí a lektorů, aby učitele učila pracovat s dětmi, jež mají problémy. Ale především je učí, jak správně inkluzi papírově vykazovat. Myslet si proto, že stačí přidat učitelům a problém bude vyřešen, je pohádka.

Až odejdou do důchodu

Školám se nevyhýbají ani demografické trendy a stejně jako jinde i ve školách dochází k první porevoluční generační obměně. Nikdo však neřeší nedostatek učitelů matematiky a fyziky. Čeká se, až odejdou do důchodu? Mladou generaci nikdo ani nepřipravuje, ani ne­motivuje.

Dokud budou mateřské, základní a střední školy placeny ze státního rozpočtu přes kraje a obce a ministerstvo školství bude zasahovat bez vazby na financování, bude regionální školství dál jen černou dírou na peníze s oněmi všemožnými „trendy“. Vyhádaných pár korun na platy nové učitele nepřivede. Až starší učitelé do důchodu definitivně odejdou, krize generační obměny bude větší, než si dnes dokážeme před­stavit.

Politici si však myslí, že lidé potřebují, aby se jim vyprávěly pohádky, že „od teď bude líp“. Pravda je většinou složitější a na tom, co je obsahem pohádky, nakonec nikomu po volbách nezáleží.