Mediální obraz: silné titulky, slabý kontext

Večerní zpravodajství Televize Prima oznamuje divákům zprávu, která zní jako obžaloba: „Mateřské školy diskriminují!“ Titulek jako z právního thrilleru dodává dramatickou tečku: „Chcete dát dítě do mateřské školy o prázdninách? Musíte dokázat, že nemůžete být doma.“

Zní to naléhavě, skandálně, emocionálně. Jenže mezi řádky se ztrácí nuance. Už nezazní, že ředitelka mateřské školy pouze zjišťovala zájem o letní, OMEZENÝ, desetihodinový provoz. Že nešlo o žádnou selekci dětí ani výběrové řízení, nýbrž o interní logistiku a plánování zaměstnaneckých dovolených v období tzv. omezeného provozu, jak praví vyhláška! A co je podstatné – že nešlo o rozhodování o přijetí dítěte, ale o správu kapacit lidských zdrojů v čase, kdy se provoz školy musí smrsknout na kost, bez ohrožení kvality vzdělávání a bezpečnosti dětí.

Právní rámec: slovo zákona vs. realita provozu

Zákon i podzákonné normy hovoří jasně – alespoň na první pohled. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 14/2005 Sb. může ředitelka mateřské školy rozhodnout o omezení provozu, pokud jej projedná se zřizovatelem a informuje rodiče alespoň dva měsíce předem. Nic víc, nic míň. Dva měsíce před prázdninami je nyní.

A právě v tom tkví jádro problému. Vyhláška neurčuje, jak přesně má být provoz omezen, aby zaměstnanci mohli čerpat zákonnou dovolenou (právní nárok) a zároveň bylo zajištěno, že mateřská škola nezůstane zavřená pro děti, které ji nezbytně potřebují. Chybí metodický most mezi právním rámcem dvou právních nároků – nároku zaměstnance na dovolenou a nároku dětí na vzdělávání v omezeném (desetihodinovém) provozu MŠ. Tedy most mezi zákonem a provozní praxí – a právě v tomto prostoru – bez metodické opory – se denně odehrává tichý boj o každý týden letních prázdnin.

Ministerstvo: právně správně, ale bez kontextu. Černobílý pohled na složitou realitu

Ministerstvo školství ve své reakci uvádí: „Účastníkem vzdělávání v mateřské škole je dítě. Kritéria se mohou týkat pouze dítěte, nikoli jeho zákonného zástupce.“ Tato věta je z právního hlediska formálně správná. Odpovídá školskému zákonu, konkrétně § 34, který definuje předškolní vzdělávání jako vzdělávací činnost, jejímž účastníkem je skutečně výlučně dítě. Jde tedy o stanovisko, které je nediskriminační, právně korektní a v souladu se zákonným výkladem.

Jenže právě tato úzká interpretace – striktně vycházející pouze z jednoho právního výřezu – pomíjí praktický a systémový kontext, v němž ředitelky mateřských škol rozhodují o tzv. omezeném provozu. Tento kontext rámuje vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, konkrétně § 3 odst. 1, který říká, že: „Provoz mateřské školy lze v měsících červenci a srpnu přerušit nebo omezit, a to po projednání se zřizovatelem a při splnění informační povinnosti vůči rodičům nejméně 2 měsíce předem.“

Problém vyvstává ve chvíli, kdy mateřská škola nechce – nebo – nemůže provoz přerušit, ale potřebuje jej omezit. Při přerušení provozu je situace z právního hlediska relativně přehledná – zaměstnanci mateřské školy si čerpají dovolenou (§ 217 zákoníku práce) a děti mohou být přijaty do jiné mateřské školy v rámci tzv. náhradního provozu, a to pouze na dobu, kdy je jejich kmenová MŠ skutečně uzavřena (§ 34 odst. 10 školského zákona).

Oproti tomu omezení provozu, tedy jeho zachování v omezené kapacitě (např. provoz pouze v jedné budově či jen některé dny v týdnu), klade na mateřskou školu mnohem vyšší organizační nároky: jak personálně zajistit provoz, jak umožnit pedagogickým pracovníkům čerpat zákonnou dovolenou, a současně zachovat bezpečnost a zákonné personální standardy počtu dětí na jednu učitelku (§ 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb.).

Jelikož chybí jakýkoli metodický rámec, jak má takový omezený provoz vypadat a podle jakých kritérií jej lze zorganizovat, jsou ředitelky v praxi nuceny stanovit alespoň rámcová interní pravidla, která určují pravidla docházky v omezeném provozu. Kritérium „pracující rodič“ je v tomto kontextu racionálním a nutným organizačním nástrojem, jak zajistit rovnováhu mezi provozní realitou a zákonnými nároky. Jde o pokus – často zoufalý – nastavit férový a logický systém omezení provozu.

Přesto jsou právě za tato kritéria mateřské školy veřejně pranýřovány jako diskriminační. Bez ohledu na to, že se nejedná o přijímací řízení v právním smyslu (§ 34 odst. 3 až 7 školského zákona), ale o vnitřní organizaci kapacit během omezeného režimu. V právní terminologii nejde o rozhodnutí ve správním řízení, ale o logistické řízení provozu při omezených lidských, personálních i ekonomických zdrojích.

Tento tlak na mateřské školy – často stupňovaný v období před volbami – nabývá formu mediálního lynče

Namísto pochopení pro reálný provozní stres, v němž mateřské školy fungují, a podpory ze strany ministerstva (např. formou metodického výkladu nebo jednotných pravidel), jsou ředitelky obviňovány z porušování rovného přístupu k předškolnímu vzdělávání.

To vše v situaci, kdy: pedagogický personál na trhu práce objektivně chybí, zástupy nejsou, čerstvé důchodkyně do provozu nenastupují (odkládá se jim věk odchodu do důchodu), a zákon ani vyhláška nedávají mateřské škole žádný objektivní nástroj, jak legálně a realisticky plánovat provoz s omezenými kapacitami.

Zkrátka a dobře. Mateřská škola není pouze vzdělávací instituce. Je to také zaměstnavatel, vázaný zákoníkem práce, který mu ukládá poskytnout zaměstnancům dovolenou jako zákonný nárok, nikoliv jako benefit.

Když má mateřská škola v létě udržet desetihodinový provoz, bez přesahů, bez improvizací a s dodržením všech zákonných parametrů, potřebuje znát jedno klíčové číslo: kolik dětí opravdu přijde. Ne proto, aby je třídila podle toho, zda jejich rodiče pracují, ale aby mohla zodpovědně plánovat krizové řízení v omezeném provozu, v němž chybí zastupitelnost. Organizace letního provozu totiž není jen o pedagozích – týká se kuchařek, provozních pracovníků, úklidu, dodávek potravin, hygienických norem. Každý z těchto detailů je součástí jedné složité mozaiky, jejíž jednotlivé dílky do sebe musejí zapadnout. Školní kuchyně není domácí experiment, ale provoz podřízený přísným pravidlům – hygienickým, pracovněprávním i ekonomickým. Žádné provizorium kontrolní orgány nepřipouští.

Letní provoz jako výjimka, ne standard

A právě proto je letní provoz v mateřské škole výjimkou. Ne pokračováním běžné docházky, ale specifickým režimem, na nějž se vztahují specifická pravidla. Právní rámec říká jasně: v červenci a srpnu může ředitel MŠ dítě nepřijmout, pokud škola provoz omezila a není kapacita (§ 34 odst. 10 školského zákona). Jak správně poznamenává Monika Puškinová, Ph.D., ve svém odborném článku, „letní provoz je vybočením z běžného chodu MŠ“. A jakékoli vybočení musí být naplánováno – zejména v oblasti personální a prostorové.

Když se ředitelka ptá rodičů, zda budou během prázdnin doma, nejedná svévolně ani diskriminačně. Jedná přesně v duchu toho, co jí zákon ukládá. Musí svým zaměstnancům umožnit čerpat zákonnou dovolenou. Zároveň musí udržet provoz v souladu s předepsaným poměrem dětí na pedagoga. A musí to stihnout naplánovat včas. I učitelky si chtějí zaplatit svou rodinnou dovolenou. 

Rodinné reality vs. provozní limity

Jenže skutečnost je neúprosná: v létě chtějí do mateřské školy chodit všechny děti. Rodiče v létě pracují. Babičky bydlí daleko a mnohé si na hlídání musí brát vlastní dovolenou. Doba jejich odchodu do důchodu se odkládá. Jenže kapacita mateřské školy je menší, protože pedagogové čerpají dovolené. Aby se mateřská škola nezhroutila pod vlastním provozním tlakem, musí ředitelka nastavit jasná kritéria „omezeného provozu“ – v souladu s vyhláškou, které však (jak již bylo zdůrazněno) chybí metodická opora. A v tom okamžiku přichází střet s realitou: Ministerstvo se tváří, že problém neexistuje. „Ať se dohodnou,“ vzkazuje.  Ale s kým? Když nejsou parametrická pravidla pro omezený provoz, nelze se dohodnout. Stojí proti sobě právo dětí na vzdělávání a právo zaměstnanců na dovolenou. 

Omezený provoz není výběrové řízení

Letní provoz mateřských škol bývá pravidelně terčem debat – často zjednodušených a vytržených z kontextu. Nejde přitom o to, kdo si „zaslouží“ místo pro své dítě, ale o nutnost sladit tři nelehce slučitelné podmínky: desetihodinový provoz, zákonnou dovolenou zaměstnanců a zákonem stanovený počet dětí na učitelku. Mediální zkratky o údajné diskriminaci, jako je obraz „matky s miminem na koupališti, zatímco starší dítě je ve školce“, mohou být atraktivní, ale realitu často zkreslují. V mnoha případech jde o situaci, kdy je rodič s mladším dítětem doma a starší tráví celé dny ve školce – a bývá vyzvednut těsně před koncem provozu (dítko nezřídka zůstává v MŠ poslední), třeba právě cestou z koupaliště. Tento model se opakuje zejména u rodičů, kteří nejsou zaměstnáni, zatímco ti, kteří skutečně pracují, své děti obvykle vyzvedávají až po své pracovní době.

Když mateřská škola nemá lidi, nemá kapacitu

Od roku 2020, kdy situaci longitudinálně monitorujeme pravidelným sběrem dat se opakovaně potvrzuje znepokojivý údaj: v desetihodinovém letním provozu připadá na jednu učitelku až 28 dětí. To je zákonný strop. A to za ideálních podmínek. Co když jedna učitelka onemocní? Co když čerpá dovolenou? Nelze spojovat třídy, nelze přesouvat zodpovědnost. Zbývající pedagog nemůže – fyzicky ani právně – vzdělávat téměř padesátku nesoběstačných dětí, které potřebují individuální dohled, dopomoc, pozornost. Tato situace není pedagogicky únosná, hygienicky akceptovatelná, ani právně přípustná. A právě proto ředitelky škol plánují tzv. „omezený provoz“ s dvouměsíčním předstihem a snaží se získat relevantní údaje o potřebách rodičů.

Neexistence pravidel = chaos na bedra mateřských škol

Ve skutečnosti je zjišťování letní docházky výrazem odpovědnosti. Problém není v tom, že by mateřská škola nechtěla děti přijímat – ale že je nemůže bezpečně přijmout. Nemá lidi. Nemá prostor. Nemá metodickou oporu. A sama ředitelka – často s vlastním dítětem doma – se mění v krizového manažera mezi zákonem, hygienou a očekáváním veřejnosti. Letní provoz je zátěžový test celého systému. A zatímco zákon říká, že dítě má právo na vzdělávání, zapomíná dodat, že učitel/ka má právo na dovolenou.

Letní provoz mateřských škol je ze zákona možný — ale není povinný. Je to zvláštní režim, který se plánuje v „režimu omezeného provozu“ podle § 3 vyhlášky č. 14/2005 Sb. Rozhoduje o něm ředitelka školy, po projednání se zřizovatelem. Ředitelka, která není politik, není mluvčí systému, není krizová PR agentura. Je to zaměstnavatel. A jako takový má zákonnou povinnost poskytnout svým zaměstnancům řádnou dovolenou podle zákoníku práce. To není prostor pro spekulace. To je právní rámec. V systému, kde neexistuje zastupitelnost. Kde nejsou lidi. Kde o vysoce kvalifikovanou, špatně placenou a zodpovědností přetíženou práci nestojí čím dál tím víc pedagogů. Učitelek, které ubývají. Každý rok víc. A s nimi i síla systému, který už teď jede na doraz.

Trend doby: k moři mimo sezonu v létě do školky

A právě zde se láme celý problém. Zatímco rodiče stále častěji odjíždějí s dětmi k moři mimo sezónu, (kdy jsou zájezdy levnější a pláže klidnější), učitelky mateřských škol mají zůstat ve školce, protože jejich dovolená se rodičům v sezóně moc „nehodí“. V době, kdy si většina rodin vybírá čas na odpočinek, mají učitelky (které překvapivě mají i své vlastní rodiny) nést odpovědnost za desetihodinový letní provoz, protože rodiče mají po dovolené. A pokud se učitelky a učitelé jen pokusí sladit svou dovolenou se svou rodinou, systém je okamžitě obviní z diskriminace dětí, že mateřské školy chtějí kvůli dovoleným omezovat provoz. Média je postaví na pranýř, veřejnost nechápe, ministerstvo i inspekce mluví o nezákonném postupu.

Zodpovědnost bez opory: stát nechává školky ve štychu

To není nedorozumění. To je selhání státu, který nedokáže vytvořit jednotná, právně bezpečná pravidla pro letní provoz mateřských škol tak, aby nebyl diskriminován nikdo tedy ani děti – ale ani učitelky MŠ. A místo aby stát pomohl metodickou pomůckou, jak logisticky řešit omezený provoz, zbaběle přenese zodpovědnost na ty, kteří jsou na konci celého řetězce. Na ředitele/ky. Na učitele/ky. Na ty, kteří den, co den drží systém v chodu navzdory osobnímu omezení slaďovat vlastní rodinu s prací.  Letní provoz MŠ se mezitím v tichosti mění v krizový režim. Provozní, právní i lidský. Pedagogové nemají kdy čerpat dovolenou. Požadavky zákona si vzájemně odporují. A bez znalosti reálného počtu dětí není možné zajistit ani personál, ani hygienické normy, ani bezpečnost. Proto je otázka, zda rodiče budou doma, legitimní, nezbytná a zákonná. Ne jako prostředek k selekci, ale jako nástroj k přežití.

Z právního hlediska existuje jediné čisté řešení: letní uzavření mateřských škol. Všichni by věděli, na čem jsou. Zaměstnanci by čerpali dovolenou podle zákona. Rodiče by si legálně zajistili alternativu. Nikdo by nemohl mluvit o diskriminaci. Jenže to by znamenalo, že stát přizná, že systém potřebuje úpravu. A že nelze dál předstírat, že provoz MŠ je celoroční, aniž by měl celoroční personální a finanční oporu pro prázdninový provoz. A pokud má být omezený provoz zachován, je třeba pro něj vypracovat metodiku.

Proto je třeba říct to zcela otevřeně: Letní provoz není problémem ředitelky MŠ. Je důkazem toho, že stát nechává provoz mateřské školy balancovat na hraně výkladových problémů– a tváří se, že problém neexistuje.  Ten, kdo selhává, není pedagog. Není mateřská škola. Je to stát. A každý další květen, každé další falešné obvinění z diskriminace, každá další reportáž bez kontextu je toho jen dalším důkazem.

Autorský tým: PhDr. Simona Weidnerová, MBA (ISEA), Mgr. Andrea Benešová, Mgr. Irena Floriánová, DiS., Mgr. Kateřina Tomášová, Mgr. Vladimíra Dobrovolná, PhDr. Helena Kloudová, DiS., Mgr. Yvona Hrstková, Mgr. Vít Sumerauer, Členové platformy „Ředitelky a ředitelé mateřinek“ a ředitelé mateřských škol.

Seznam použité literatury:

Puškinová, Monika. Letní (prázdninový) provoz mateřské školy. Speciál pro mateřské školy [online]. 21. 5. 2013. Dostupné z: https://www.rizeniskoly.cz/casopisy/special-pro-materske-skoly/letni-prazdninovy-provoz-materske-skoly.m-4421.html

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů.