
Simona Weidnerová 17. září 2020• psáno pro Reflex
Letošní koronavirové manévrování s přesunem velkých svateb z jara na léto a podzim, či příští rok zaujalo vědce mnoha zemí. To proto, že byznys okázalých svateb poslední roky vzkvétá a zaměstnává nemalý počet lidí. Od agentur, které plánují svatby na klíč, přes půjčovny šatů, či pronajímatele romantických statků, až po fotografy a hudebníky. Proč se velké svatby vracejí?
Koronavirus srazil v Česku letos počet svateb na více než stoleté minimum. Nicméně se dá očekávat, že tak radikální pokles, který způsobilo omezení kapacity počtu lidí na akcích, znamená jen jejich odsunutí na pozdější dobu. Svatby jako rituály od nepaměti pomáhají při přechodu z jednoho životního období do druhého, aby se člověk s touto změnou lépe vypořádal.
Sněhové vločky
Proč jsou tedy velké svatby s mnoha hosty zase v módě? Nemůžeme házet všechny snoubence do jednoho pytle, ale fenomén velkých svateb „sněhových vloček“ rozhodně stojí k zamyšlení.
Generace sněhových vloček, která je vlastně generací tzv. pozdních mileniálů, potřebuje rituály více, než její předchůdci. Trpí totiž přehnanou citlivostí se zaměřením na sebe sama. Označení sněhové vločky naviguje k představě jedinečnosti lidí této generace, ale zároveň přílišné křehkosti – pokud se setkají s problémem, nebo zkrátka s něčím, na co je škola nepřipravila. Proto je běžné, že mají svého psychologa.
Životní etapě dospělé mládí daly sněhové vločky nový rozměr. Ony totiž nedospívají, ony „jen“ stárnou! A to je podstata jejich problému. Předěl mezi školou a prací jim splývá. 70 procent studentů pracuje během studia, další mají placené praxe, takže sláva s hermelínem na promoci, ani maturitní večírek nepřináší ten správný „wow“ efekt vstupu do práce a dospělosti. Proto se tím přechodovým rituálem stala velká svatba.
Jak stárnou hrdinové
Během studia tihle kluci žijí v představě, že jim státnice zajistí spokojený život plný dobré práce a cestování. Následuje kariéra. A jednoho dne svatbu přijímají s myšlenkou, že když splní všechna společenská očekávání, tak je to udělá šťastnými. V podstatě jsou dva typy ženichů, které ovlivnila výchova nové doby.
Kluci (většinou z venkova), kteří jsou „v pohodě“. Chovají se jako chlapi, ne chlapečci. Když si prosazují „svou“ tak to pěkně jiskří, ale pak se zase usmiřují. Zkrátka model muže, jako z učebnice o vztazích „Muži jsou z Marsu a ženy jsou z Venuše“.
A pak je tu druhý typ, který popsal kanadský psychoterapeut Guy Corneau jako hodného chlapce, kterého vychovávali jako „hrdinu“. To je důvod, proč se naučil být zodpovědný za nálady své partnerky. Ženské slzy mu nahánějí strach a tak dělá vše pro to, aby ženu učinil šťastnou. Má však problém zaujmout místo v partnerském vztahu, neboť neustále potlačuje sám sebe, aby partnerku nezranil. Ze strachu, že se nezavděčí, se mnohdy adaptuje příliš. Sám je křehký jako sněhová vločka a logicky tedy stále pochybuje, zda je jeho snoubenka pro založení rodiny „ta pravá“. Proto hodný kluk hledá pro své rozhodnutí podporu mezi kamarády prostřednictvím rituálu.
Sněhurky
Psychoterapeuti přirovnávají třicátnice ke Sněhurkám. Jsou krásné, mají vzdělání. Stoupají po kariérním žebříčku nahoru, ale jednoho dne zjistí, že ten žebřík nevede ke štěstí. Na nižších pracovních pozicích řeší menší problémy. Každé povýšení znamená, že řeší větší problémy a přibývá starostí. Cesta do vysněného TOP managementu je ještě dlouhá a blížící se třicítka je nutí myslet na biologické hodiny.
Přestanou čekat na povýšení. Zjistí, že všude okolo jsou stovky takových Sněhurek, které každoročně chrlí vysoké školy. Z počátku vnitřní rozpor kompenzují tím, že zcestují kus světa, utratí více peněz, obklopí se více přáteli. A nic. Jednoho dne se „podívají do zrcadla“ s pocitem, že ze Sněhurky je „ta zlá královna“, které zrcadlo (vnější svět) říká: Už nejsi nejmladší, jsou tu jiné Sněhurky. V ten moment jí dojde, že kariérní konkurence mezi ženami je drsnější než čekala. Už nechce podávat další a větší pracovní výkon.
Jenže v takové situaci má najednou přejít do nové, naprosto neznámé role manželky a matky? To znamená, že na čas v práci uvolní místo mladším konkurentkám! Navzdory tomu, že jí vlastně nic nechybí, začne panikařit. Společenské přesvědčení, že náš život má smysl pouze, pokud je prožíván v páru, vede nevěsty k tomu, že chtějí svému okolí ukázat, že toto očekávání zvládly „včas“. Mnohé nevěsty mají najednou dojem, že bez partnera nemohou být šťastné. Věří, že láska všechno vyřeší, vyplní prázdnotu z nenaplněné kariéry, a teprve péče o muže a dítě jim přinese ono vytoužené štěstí.
Zkouška z dospělosti
Zatímco ženichové potřebují mít na svatbě kamarády, kteří je ubezpečí, že dělají správný krok, nevěsty kromě stejné role jejich kamarádek navíc čekají, že je někdo bude hodnotit. Problém je, že holčičky této generace jsou od dětství závislé na pochvalách a hodnocení svým okolím. Nejprve chtějí samé jedničky, později červený diplom. Počítají lajky na facebooku, i v práci je někdo neustále hodnotí, zejména před každým povýšením. Mají tedy pocit, že by měly dostat jedničku i z osobního života.
To je podle některých studií důvod, proč dnešní třicátnice berou přípravu svatby stejně vážně a zodpovědně, jako kdysi přípravu na státnice. Samozřejmě je velký rozdíl mezi městem a venkovem. U bohatších nevěst vědci tuto přípravu popsali jako komercializaci intimního života. Plánovači svatby zaskakují matky a doprovázejí nevěsty na schůzky s prodejci, od půjčovny popelkovských šatů až po ochutnávky dortů. Vše musí být úzkostně dokonalé. Chudší nevěsty si chystají rekvizity a výzdobu samy za pomoci kamarádek, matek a babiček, jako za starých časů. Obě skupiny nevěst spojuje fakt, že příprava na svatbu trvá rok. Svatba bývá tím okázalejší a větší, čím více nejistot mladý pár sužuje.
Přátelé
Psycholog Martin King Whyte zkonstruoval měřítko toho, jak komplikované jsou svatby. S využitím informací o řadě rituálů a zjistil, že existuje silná vazba mezi tím, zda přátelé ženicha a nevěsty podporují instituci manželství. Četné studie navíc došly k závěru, že svatební rituály (ať záměrně, či neúmyslně) působí u této generace jako zesilovače přechodu rolí, kdy se pár snaží získat jakési společenské potvrzení souhlasu se svým rozhodnutím od nejbližších přátel a rodiny.
Sněhurky proto potřebují pozvat všechny kamarády, kteří je ubezpečí, že přechod k nové roli zvládly „na jedničku“. Ve vnějším světě dosáhly své hranice, nyní se musí obrátit k vnitřnímu světu, který může být stejně zajímavý. To nejtěžší, co musí v této osobní krizi Sněhurka zvládnout, je přestat čekat na hodnocení okolím. Teprve pak bude skutečně dospělá. Na to si ale musí přijít sama. Hrdinové se zase potřebují uklidnit, že v nové roli mohou být rovnoprávnějším partnerem, když se budou chovat mužněji, zkrátka jako dospělí chlapi.