Na Cyrila Höschla se nedá vzpomínat se smutkem. A pokud ano, tak jedině tím jemným, šimravým způsobem, jakým vzpomínáte na letní lásku. Měl smysl pro smysly. A nemyslím tím jen těch pět školních – zrak, sluch, čich, chuť a hmat – ale i ty neviditelné, bohémské: smysl pro hudbu, vůni s